#2016/2017
Několik rozhovorů o (Kristu)
Již se nehraje
„Jak říkával můj děda: Do prdele se štěstím. Žít se ale musí." Hra současné litevské autorky, naší vrstevnice Teklė Kavtaradzė (1990). Vzpomínky postav na jejich moudré prarodiče i osobní konfrontace se světem, na který již zkušenosti rodičovské generace nestačí: je třeba se v tomhle globalizovaném rybníčku naučit plavat jinak, po svém! Není nic, co by nám mohlo posloužit jako opora. Kde ji vzít? Místo země beton. Místo vody Coca-Cola. Místo větru klimatizace. Místo ohně chlast. A místo boha pusto.
Ona: Barbora Goldmannová
Sestra: Dagmar Kopečková
Elzé: Taťána Janevová
Matka: Markéta Hausnerová
On: Jan Mansfeld
On II: Marek Šenkyřík
Matas: Jaroslav Tomáš
Kasparas: Ondřej Kraus
Liudas: Tomáš Žilinský
Učitel: Dominik Teleky/Petr Hanák
| Datum premiéry | 26. března 2017 |
| Délka představení | 80 minut |
| Počet repríz | 7 |
| Překlad: | Tereza Kabeláčová, Markéta Škodová |
| Režie: | Sára Čermáková |
| Dramaturgie: | Patrik Boušek |
| Scéna: | Magdaléna Paračková |
| Kostýmy: | Magdaléna Paračková |
| Hudba: | Tomáš Žilinský |
| Zvuk: | Vojtěch Matulík |
| Světlo: | František Kumhala |
| Produkce: | Nikola Cziglová |
